Hned na úvod musím uvést na pravou míru – lakováním myslím takové to ryze domácí. To, že si sednete ke stolu (nebo jinam, já třeba stojím u okenního parapetu, abych na to lépe viděla), protřepete, zamícháte, odšroubujete víčko se štětečkem a lakujete. Soustředěně. Prst po prstu. Pečlivě. Postaru.

Nemám na mysli lakování nehtů v salónech, kde si za to zaplatíte. Kde jen nastavíte ruce a někdo jiný to udělá za vás. (Tedy, pokud by se jednalo o tradiční manikúru, tak by to byla ještě ta o něco lepší varianta.) V hierarchii úpravy nehtů mi nejméně příznivě vycházejí takové ty novodobé salóny, kde jak u montážní linky továrny, proti sobě sedí na jedné straně Češky různého věku a vzhledu a oddělené dlouhým bílým stolem na straně druhé úslužné drobné Asiatky. Sjednocené vzhledem, s hlavami skloněnými, s rouškami na ústech svým českým zákaznicím vytvářejí na nehtech pestré, až hýřivé kreace, trochu ve stylu vietnamských večerek, kde také mají od každého sortimentu něco a návdavkem ještě nějakou tu blyštivou zdobnost, jako třeba sošku zlaté kočičky mávající pacičkou a usazenou pro štěstí svého podnikání na pokladně. Hned vedle tužkových nábojů, žvýkaček a dětských náramků.

…

…

Vždy, když procházím v našem obchodním centru kolem otevřeného prostoru takového Nail -studia, nedá mi to a musím se tam aspoň koutkem oka podívat. Je to zvláštní pohled. Promiňte mi ten výraz, ale až poněkud tristní .. Vchod lemují umělé květiny, s listy zelenějšími a květy růžovějšími, než to obvykle bývá a vystavená torza oranžových plastových ručiček s ukázkami nehtů, mi trochu připomínají hlavy medúzy. A z výjevu uvnitř, z obou stran pracovního stolu, cítím zvláštní vzájemnou závislost. Závislost zákaznic na umělé kráse tkvící v práci cizích rukou a na straně druhé – závislost na živobytí, které je závislé na závislosti zákaznic.

Přemýšlím, jak to zákaznice těchto salónů dělaly, když tu dříve nebyly.? A co kdyby teď, jak mávnutím proutku, nadobro přestaly existovat? (Nemyslím žádnou covidovou pauzu s příslibem naděje, že se vše brzy obnoví. nebo s překlenovací možností vrátit se do sladké minulosti výměnou za nastavení ramene.) Myslím zrušení navždy. Umělá krása by den po dni odrostla, a podobně jako moře po odlivu, by se odhalily nehty vlastní. A nezbylo by jinak, než – čímž se dostávám zpět na začátek článku – zasednout doma v kuchyni ke stolu, vzít lahvičku a nehet po nehtu začít lakovat sama …

Myslím, že by to nemohlo trvat dlouho, než by bývalým stálým zákaznicím přestaly tyto salóny chybět a z původní rozmrzelosti, že si to, bohužel, budu muset obstarat sama doma, by se stala nakonec aktivita přinášející mnoho benefitů. A právě o těch chci dnes psát.

 

…

…

Nevím přesně, kde se v ženách bere přesvědčení, že dlouhé nehty vypadají lépe, než krátké? Možná za to můžou rafinovaně spletence hluboce uložených vzorů v nás: divokosti, dravosti, boje o přežití a zároveň sexuality archetypů milenky, či prostitutky.
Ale já se nebojím říci, že vlastní pěstěné nehty, byť krátké, jen mírně přesahující bříška prstů, vypadají (a to na drtivé většině žen) vždy lépe, než dlouhé, zvlášť, jsou-li nepřirozeně ozdobené.
Dlouhé nehty vypadají dobře jen za určitých podmínek a jen na velmi hezké ručce: na štíhlé, ale ne kostnaté, s dlouhými prsty a s dlouhými nehtovými lůžky. V každém jiném případě vypadá dlouhý nehet, minimálně a kulantně řečeno, neproporčně a agresivně.

Když jsem před léty vyráběla a obchodovala se šperky, byla jsem si vědoma toho, že fotka ruky je věc velmi ošemetná a že může, a často se tak děje, působit až velmi odpudivě. Může být tlusťoučká jak Smolíčkův vykrmený prstíček, nebo naopak stařecky vychrtlá, nebo namodrale bledá, jak ruka upíra dobývajícího se z rakve.
A tak jsem si pro tento účel pořídila speciální modelku s velmi krásnýma rukama a v den focení opatřené francouzskou manikúrou.

 

…

A když se někdy stalo, že tato modelka nebyla k mání, tak jsem fotila i na jiných ženách, ale vždy jsem preferovala nehty přirozeného vzhledu. A klidně jsem do centra pozornosti umístila i nehty úplně krátké a úplně „beze vší zdobnosti.“

…

A když už nehty barevné, tak rozhodně jednobarevné. A to nejen na jednom nehtu, ale i na jedné ruce, dokonce i na jedné osobě. A co do výběru barev – i zde jsem zastánce přirozenosti. Dosud mě nikdy nikdo nepřesvědčil o tom, že by na ruce lépe vypadaly jiné barvy, než-li odstíny tělové, růžové a červené, s jemnými nuancemi podtónů a drobnými odchylkami, ale vždy jen v okruhu svých příbuzných odstínů. (Tedy žádné reflexní barvy, žluté, modré, zelené či černé …)

Ale to pořád jen kroužím kolem hlavního tématu:
Proč tedy říkám, že lakování nehtů by mělo být pochváleno?

…

Musela jsem objasnit svůj vztah k úpravám nehtů, abych teď v druhé části článku zveřejnila, co jsem za svá dlouhá léta, ve společnosti žen a laků na nehty, zjistila. Takže co to tedy je?

 

• Zjistila jsem, že když si člověk umí jakoukoliv proceduru udělat doma sám (nemusí jít jen o něco kosmetického, klidně může jít třeba i o pečení chleba), vymaňuje se ze závislostí. A i když se může zdát, že je to jen závislost miniaturní a neškodná, není to až tak pravda. Jedna malá závislost k druhé, druhá k třetí …. a za nějaký čas odbouráním malých získáme takovou míru osobní svobody, že kdybychom ji chtěly nalézt „vcelku„, nikdy se nám to nepodaří.
• Kromě zbavování se závislostí má domácí lakování další úžasný efekt. Vede nás k tomu, abychom věnovaly větší pozornost – péči. Péče je tuze užitečná věc. Skoro bych řekla, že je to jistá forma vymanění se z konzumu současné doby. Protože, kdo už jednou začne o sebe a o své věci pečovat, ten už si bude všeho více vážit a bude méně utrácet za zbytečnosti. Raději bude pečovat o to, co má, než kupovat věci nové náhradou za ty, které následkem nedostatku péče přestaly dobře sloužit!
  Tudíž bych místo částky za jednu návštěvu salónu doporučila zakoupit si pěknou sadu manikúry a jeden lak na nehty v tradičním odstínu.
• Budete-li si proceduru dělat sama doma, ušetříte. Když vidím, jak se z každého rohu, každého titulku a z každých úst na nás valí, jak hrozná je doba, jak je všechno drahé … a pak vidím plně obsazená křesla v salónech s umělými nehty, tak si říkám, že dokud si ženy budou na svých zdravých nehtech měsíčně za (nejméně) šest stovek nechávat od Asiatek vytvářet podivné nehty umělé, tak doba rozhodně nemůže být tak zlá.
• Nevzpomínám si na žádnou jinou činnost, při které musíte stejně zapojovat obě ruce. Většina našich každodenních činností podporuje stereotypní a nezdravé chování, tím že je vykonáváme stále stejně, stejnou rukou. Jednak tím ta druhá více zakrňuje a ta, na které veškerá práce stojí, bývá často přetížena a často s ní trpí i další provázané části těla.
• Lakování nehtů je aktivita vyžadující vzácnou kombinaci důležitých dobrých vlastností: zručnost, lehkost a přesnost. Málokterá činnost (pokud nejste zlatnicí, hodinářkou, chirurgem …) tak dobře podporuje jemnou motoriku a precizní provedení.
• Jako lektorka jógy (a zároveň kritik současných módních směrů tohoto původně nekomerčního umění) tvrdím, že právě lakování nehtů je jednou z úžasných a přirozených forem koncentrace. Je třeba se uvolnit, vydechnout, aby lehká ruka až téměř v meditativně bezmyšlenkovitém soustředění a v dokonale přítomném okamžiku udělala ten správný tah – ani moc tlustý, ani moc tenký, ani moc krátký, ani moc dlouhý. Jak my ženy moc dobře víme: stačí záblesk nepozornosti nebo neklidu a hned je šmouha vedle.
• A na závěr – ruka s upravenými a nalakovanými nehty, v lehkém a jednoduchém stylu, se mění … stává se mnohem ženštější. A paradoxně vůbec nejde o samotný lak. Ten jen zastává funkci pomocníka, či lépe převozníka – který převeze na druhý, ženštější břeh nás samotné. Určitě jste si toho musela všimnout – že když máte nalakované nehty (pozor platí jen u neoprýskaných, s každou malou oděrkou toto kouzlo pomíjí), tak jsou vaše ruce, a s nimi vaše pohyby, mnohem ladnější. Jako kdyby se všechny činnosti, které vykonáváme, zpomalily. protáhly a zkrásněly. Každá věc, ať je to mobil, vařečka, tužka … se v rukách s nalakovanými nehty promění ve smyslnou rekvizitu orientální tanečnice.
  V jednom ladném a pomalém pohybu ruky, kterou si uhladíme neposlušný pramínek vlasů je totiž mnohem víc ženské smyslnosti, než v upjaté minisukni s leopardím vzorem.

 

Kráčím nákupním centrem a když míjím nehtový salón, tak mě to tak trochu láká, abych vyzkoušela scénu jak z filmu „Anděl s ďáblem v těle“. Že bych jako kabaretiér vešla dovnitř, zatleskala a zvolala: „Tak milé dámy, šup šup … hajdy ze salónů ven, otevřít šuplíky v koupelnových skříňkách, oprášit manikúry, koupit jednobarevné laky a zasednout doma ke stolům.“
Ani netušíte, kolik pozitiv díky tomu můžete získat?!