Už jsem se věnoval kokosovému oleji, jehož článek pravidelně rozšiřuji, když najdu nějaký nový zdroj. Tentokráte bych se chtěl věnovat kokosovému mléku a krému. Teorie pro tento článek nebude nijak oslnivá či rozsáhlá, protože v Česku dostupné mléko a krém skýtá prakticky jen dva potenciální problémy, kterých byste se měli snažit vyvarovat. Jedním z nich je původ kokosového mléka a druhý je rozředění. Předpokládám, že jste se již s kokosovým mlékem či krémem setkali a tak si prvně řekněme, jaký je mezi nimi rozdíl. Když si necháte kokosové mléko odstát v lednici, můžou se Vám podle jeho složení stát dvě věci – buď se Vám oddělí na vrchu hustší hmota a tekutá zůstane na dně, čímž jste si vytvořili krém na vrchu nádoby a vodu na dně. Druhá možnost je, že Vám ve zhoustne a tím pádem máte plnou nádobu krému. Důvodem proč na plechovkách máte napsáno, protřepejte před použitím je ten, aby se vše smíchalo zpět v mléko, protože krém je na vrchu či po stranách plechovky. Hustota krému je asi dvojnásobná oproti mléku, tedy hlavní rozdíl je v konzistenci a menším obsahu vody. Krém lze ušlehat v kokosovou šlehačku. Obojí se hojně používá na výrobu zákusků, v asijské kuchyni, na výrobu zmrzlin a spoustu dalších možných dobrot. Z kokosového mléka se dají vytvořit i mléčné produkty, jogurtem počínaje, přes kefír až k sýrům.

Způsoby výroby v našich podmínkách jsou vcelku jednoduché, stačí povařit mletý kokos s vodou a poté pořádně přecedit přes plátno. Více zde. Vznikne Vám tak kokosové mléko a to následně necháte odstát v lednici. Takto Vám vznikne krém. A tím jsme se i dostali k tomu, jak můžete poznat různé druhy kokosových mlék, krémů a past – pokud se nachází v pastě hodně malých kousků drceného kokosu, pravděpodobně se jedná o pastu, ze které byl už oddělen panenský kokosový olej a tedy jedná se o dužinu, ve které je stále část kokosového oleje a tím pádem i krém může vzniknout. Jako takový však pro Vás může být mírně nevhodný do určitých pokrmů či nápojů, kde tyto malé kousky kokosu můžou být na škodu. Jedná se tedy o praktické a jednoduché řešení jak se dostat k tomu pravému ‚ořechovému‘. Další alternativou jsou pravé kokosové mléka, která jsou přefiltrována právě od tohoto kokosu, který je dále využíván.

S čím se však setkáte téměř vždy jsou nějaké další příměsi ať už v mléku samotném či nečistoty ze zpracování, zvláště tak tedy způsob lisování kokosových ořechů a extrakce oleje z hmoty. V plechovkách či krabicích kokosového mléka či krému pak už bývá různé procentuální zastoupení samotné kokosové hmoty. Povětšinou najdete u nás mléko, které obsahuje konzervanty či zahušťovadla, protože obsahuje většinou okolo 40-60% kokosu, avšak najdou se i výjimky. Co se tedy skrývá v plechovkách a krabicích jsou obvykle přírodní látky, které však povětšinou jsou připraveny chemicky a poté přidány, aby vyvolávaly lepší a odolnější efekt celé tekutiny. Častým antioxidantem a konzervantem je E223 (Disiřičitan sodný), což rozhodně není žádný dobrůtka. Zahušťovadlem je pak guma guar (E412), která je v pořádku stejně jako karboxylmethylcelulóza (E466), které jsou obě přírodní skrz na skrz či tolerovatelně upravené. Dalším pak už bývá obvyklý zástupce emulgátorů a to zkráceně Polysorbát 60 (E435), který je taky výrazně syntetický. Občas doprovází kyselina citronová (E330) či cukry.

No a co byste ještě měli vědět? Jako většina podobných surovin, je potřeba kokosové mléko spotřebovat vcelku rychle. Mražení je absolutně mimo možnosti a proto postup je jednoduchý – pokud ho nemáte moc, jednoduše ho přesuňte do sterilizované skleněné nebo plastové uzavíratelné nádoby a skladujte po otevření v řádu dnů. Naplánujte si třeba pár dnů různé zajímavé využití mléka či krému pokud si nejste jisti, že brzo spotřebujete, přece jen obsahuje spoustu dobrých tuků a nutrientů. Zajímavé na testování bude cokoliv co povede směrem k tvorbě mléčných produktů, ale tam to bude již pro ty pokročilejší.